SERIFOS

Historie ostrova

Protože se Rod Heikell zmiňuje o bizarním mýtickém původu ostrova, zahloubal jsem se do starých pramenů a pokusím se tu historii teď krátce převyprávět.

V Argosu vládl král Akrisius a měl dceru Danae. Věštba předpověděla, že syn Danae jednoho dne krále zavraždí. I uvrhl král svou dceru do vězení, kde ji hodlal držet, co nejdéle to půjde. Jenže to viděl Zeus, a věrný své pověsti antického sukničkáře, navštívil ji v podobě zlatého deště, svedl a oplodnil. Tak se narodil Perseus, syn Zea a Danae.

Akrisia to poněkud rozladilo, a tak nechal udělat velkou dřevěnou bednu, Danae a Persea do ní zatloukl a poslal po moři, doufaje, že je vidí naposledy. Ale bednu moře vyplavilo právě na ostrově Serifos, kde vládl král Polydectes a tak se Danae s Perseem zachránili.

Ale trable neskončily. Danae se začal dvořit král Polydectes, ale ničeho u ní nedosáhl (to víte, zlatý déšť je zlatý déšť). Ale nedal si pokoj a neustále naléhal. Ale nic. Během toho naléhání vyrostl Perseus ve švarného jinocha, královo nadbíhání fakoval, což králi také moc nepomáhalo, a tak Polydecta napadlo, že se Persea zbaví. Proč si myslel, že mu to u Danae pomůže, to není jasné.

No, v každém případě pověřil Persea úkolem, ať mu donese hlavu Medúzy, pod jejímž pohledem každý zkamení. Doufal, že tak má Persea z krku. Jenže Perseus byl syn Dia, a tak mu bohové kapánek pomohli. Nebudeme to rozvádět, ale nejenže s pomocí Athény a Herma Medúzu přemohl, ale stihl se vrátit s její hlavou právě včas, aby zabránil sňatku Polydecta a Danae. Neměl to těžké – ukázal jim hlavu Medúzy a všichni zkameněli. Balvany roztroušené pod Chórou jsou prý pozůstatky zkamenělého Polydecta a jeho dvořanů, čímž se stal Polydectes antickým ztělesněním rčení ,,co je v domě, není pro mě”, které přes propasti času doznívá až k nám. Ale zpátky k našemu příběhu.

Danae a Perseus se sbalili a vrátili se do Argosu. Akrisius, otec Danae a děd Persea, raději utekl, protože se bál pomsty. Věštbě však neunikl. Jednoho dne se Perseus zúčastnil sportovních her, kde soutěžil v hodu diskem. Nešťastnou náhodou jeho disk vlétl mezi obecenstvo, kde hry sledoval i Akrisius. Disk ho trefil a Akrisius na místě zemřel. Tím se stal antickým ztělesněním zase jiného rčení, které k nám promlouvá přes propasti času, známé jako ,,neserbohyvole”. Tož tak.

Perseus s hlavou Medúzy. Antonio Canova,
VatikánSká muzea. Wiki CC BY-SA 3.0

Dá se říct, že tohle je nejslavnější vyprávění z ostrova Serifos. Žádné další události už jej nezastínily. Ostrov si po tisíce let v klidu existoval ve stínu Kythnosu a v sousedství Milosu se Syrosem. Všechny důležité události se odehrávaly tam. Za vlády Athén byl Serifos členem Délského spolku, do bitev ale pravděpodobně nezasáhl. Římané z něj udělali ostrov, kam posílali do vyhnanství nepohodlné politiky, a i když se už tehdy na ostrově těžila měď, zmiňují se antičtí historici hlavně o tom, že žáby na Serifosu jsou němé.

V devatenáctém století se těžba surovin rozrostla a na začátku dvacátého století se Serifos dostal do novin díky stávce horníků a jejich střetům s policií. Doba to byla pořád ještě drsná, a tak to odnesli čtyři horníci a čtyři policisté. Na břehu zátoky Mega Livádhi mají dnes oběti těchto nepokojů pomník.

Co se týče výletů, moc pěkná procházka je z mariny Livádhi nahoru na Chóru. Je odtud pěkný výhled na Egejské moře, i když výšlap je to docela výživný (ale dal jsem to). Jde ale jet i autobusem, nebo si v Livádhi půjčit skútr nebo auto nebo jet taxíkem.

Marina Livádhi, pohled z Chory směrem na jih

Zátoka Livádhi z Chory (pohled na jih)

Výlet se dá udělat i ke zbytkům starověké věže (nalezeny byly na ostrově zatím čtyři), které najdete nad zátokou Koutala. Na ostrově je také několik kostelů a klášter Taxiarhon, založený roku 1572 a který najdete u vesnice Galani. Podle Wikipedie žije v klášteře od roku 1958 jediný mnich jménem Archimandrite Makarios, který se o celý klášter stará. Je to tedy informace z roku 2012, takže kdo ví, jak je to dnes. Jestli to zjistíte, dejte mi vědět.

Osobně mám Serifos moc rád. Je to vlastně první opravdu ,,kykládský” ostrov, obnažené, řídce porostlé kopce, skály, klasická kykládská architektura, tedy bílé domečky s modrými okenicemi. Na Kee a hlavně na Kythnosu je pořád znát vliv attického pobřeží, ale Serifos je už sám za sebe. Poklidně leží ve stínu Kythnosu a historické události přenechává nedalekému Milosi, který na sebe umí připoutat pozornost celého Středomoří. Jako by se na Serifosu zpomalil čas, turistů tu zas tolik není a celé místo je, pokud je tedy v povětří klid, balzámem na duši. Celý ostrov čítá dohromady necelých 1 500 duší.

Zátoka Livádhi

Livádhi, největší zátoka na Serifosu, s marínou i s malebnou Chórou

Velká zátoka na jižním pobřeží s nově postavenou marinou. Je to hlavní přístav a hlavní městečko na Serifosu – s malebnou historickou chórou na kopci nad zátokou.

Nejlepší stání zde je v marině, některé z míst mají mooringová lana. Voda a elektřina k dispozici, ne ale u všech stání, marina je už léta letoucí ve výstavbě. Místo na nějaké velké přístavní manévry zde moc není, je to takový řecký standard. Po pravdě si nepamatuji, že bychom tu někdy za stání a vodu platili, ale to nemusí být pravidlo.

Marina Livádhi

Ve městě jsou obchody, taverny, možnost půjčit si skútr nebo auto. Je odtud také velmi pěkný výlet k chóře na kopci. Absolvoval jsem to a je to moc pěkné. Chóra je velmi řecká, žádní turisté, jen kykládská architektura a moře vůkol. Hezky jsem tam zabloudil. 🙂

Alternativou k marině je stání na kotvě ve velké zátoce, kotva zde ale drží průměrně, takže je třeba věnovat kotvení odpovídající pozornost. Zažil jsem tu lodě, co kotvili na několikrát, ale pokud máte dobrou kotvu a nejste úplný zelenáč, není se čeho bát. A jestli jste zelenáč, dejte jen pozor, jestli vám loď na kotvě neujíždí a nestůjte blízko jiných lodí. Zátoka je velmi dobře krytá na Meltemi, nicméně z kopců umí padat silné poryvy. Ale to je takový kykládský evergreen.

Zátoka je ale velmi nepohodlná za silného jižního větru, pak je lepší hledat spásu v marině.

Místo je to relativně rušné, ale ne tolik, aby to kazilo zážitek z návštěvy. Je to místo, které má bezesporu genius loci a moc rád se sem vracím.

Zátoka Tsilipaki

Zátoka Tsilipaky, ležící hned vedle Livádhi

Malá, relativně hluboko zaříznutá zátoka hned vedle Livádhi, směrem na západ od ní. Je dobře krytá na severní větry, dno je ale všelijaké a jachtaři se stěžují, že kotvy nedrží dobře. Nicméně, pokud byste se nevešli do Livádhi (což si, upřímně, nedovedu úplně představit), je to použitelná varianta. Při jižních větrech je Tsilipaki samozřejmě nepoužitelná.

Zátoka Ambeli

Zátoka Ambeli

Velká zátoka na jihu ostrova s pláží na východním okraji. Zátoka poskytuje velmi dobré krytí na severní větry, s větry z jihu to naopak nestojí za nic. Před pláží je písečné dno, kotva drží velmi dobře. Za Meltemi poryvy ze severu, jak jinak. Pozor, na jižním okraji, u mysu Mikronisi jsou podmořské útesy – a také hezké šnorchlování. Stejně na severní straně zátoky jsou u balvanu Glaronisi pod vodou útesy. Tak opatrně, když je klid, dají se zahlédnout, ale pokud vítr bičuje hladinu, nemusí si jich člověk všimnout.

Zátoka Koutala

Zátoka Koutala

Velká, jachtaři oblíbená zátoka na jižním pobřeží Serifosu, poskytující dobré krytí za Meltemi, byť zde vanou silné poryvy ze SV. Kotvit se dá ve východní i západní části na cca 5-8 metrech, ale lépe to vypadá v části východní. Ve východní části je třeba dát pozor na řetězy položené na dně – jsou vyznačené na Navionics mapách. Po stranách zátoky jsou zbytky rudných dolů, na břehu se pak dá najít taverna. Je to osamělé a romantické místo, za Meltemi ovšem zužované dost velkými poryvy ze severu.

Zátoka Mega Livádhi

Zátoka Mega Livádhi

Velmi dobře krytá zátoka před Meltemi. Kotví se před pláží na písku. Na břehu najdete tavernu a také zbytky rudných těžebních zařízení. V roce 1916, kdy se zde těžilo, vstoupili horníci do stávky za lepší pracovní podmínky. V následných střetech s policií byli čtyři policisté a čtyři horníci zabiti. Dnes mají oběti těchto nepokojů na břehu pomník.

Zátoka Maliadika

Zátoka Maliadika

Malá, relativně dobře krytá zátoka na severní větry. Na dně písek, sem tam tráva. V čele zátoky je písečná pláž. Na východní straně zátoky, u vstupu, leží dle pověstí Kyklopova jeskyně. Zde údajně Odysseus Kyklopa oslepil a pak se svými druhy unikl přivázaný pod ovce. Dnes je pláž známá jako nudistická.

Zátoka Avesalos

Zátoka Avesalos

Relativně velká, a také otevřená zátoka na západním pobřeží ostrova. Kdysi sloužila k nakládce mramoru těžených v místních lomech. Zbytky přístavních zařízení z té doby jsou v zátoce stále patrné. Zátoka je slušně krytá na Meltemi, nicméně ani zde se nevyhnete poryvům. Dno je tráva s pískem, kotvení nic moc, kotva drží průměrně. Za mě musím říct, že jsou na Kykládách lepší zátoky.

Zátoka Psili Ammou

Zátoka Psili Ammou

Pokud zrovna nefouká Meltemi, případně jiné severní nebo nedej bože východní větry, je to moc pěkná zátoka. Na dně je písek, kotví se na 4-5 metrech. Pozor, na jihu jsou kameny, ale členitost jižního pobřeží zátoky stejně jachtaře varuje, takže se tam nikdo nehrne.

Na břehu je taverna a také zastávka autobusu.

Zátoka Psili Ammou a pláž Agios Ioanis (vpravo). Gaia je ta malá bílá tečka uprostřed Agios Ioanis

Zajímavá věc. Když jsme s Gaiou v létě 2024 připluli do zátoky Psili Ammou, byla zátoka plná lodí. A hned vedle, u pláže Agiou Ioanis nikdo. Bylo nám to divné, ale mačkat jsme se s nimi nechtěli a tak jsme hodili kotvu v Agiou Ioanis. A kupodivu jsme v ní byli celou noc sami, zatímco se v Ammou mačkalo šest lodí. Divné. Ale byl jsem rád. 🙂

Platis Gialos

Zátoka Platis Gialos

Na sever a na východ otevřená zátoka, což ji za Meltemi činí nepoužitelnou. Ale za klidu, nebo za západních či jižních větrů je použitelná velmi dobře. Kotví se na 4-6 m, dno je písek s pruhy trávy, takže je dobré trefit se kotvou do písku. Pozor na skalnaté římsy poblíž pláže. Najdete zde tyrkysovou vodu a máte-li štěstí, tak i blažený klid.

Na břehu najdete opevněný klášter z roku 1572 zasvěcený archandělům Michaelovi a Gabrielovi. Hezká procházka, asi 40 minut.