Jižně od ostrova Kea leží oblíbený a navštěvovaný ostrov Kythnos. Charakterem je velmi podobný ostrovu Kea a na jeho západním pobřeží najdete pár pěkných a krytých míst. Je to hlavně půvabná ,,dvojzátoka” Fikiadha a městečko Mérikha. Na východním pobřeží pak leží velmi populární Loutra a také zátoka svatého Štěpána – jedno z mála míst, kde lze na východním pobřeží kotvit i za severních větrů.
Historie ostrova Kythnos
Zdá se, že Kythnos jako ostrov se v historii spíše ukrývá, než že by vykonal nějaké hrdinské skutky. Obydlený je už od mezolitu, tedy od střední doby kamenné (5000-8000 let př. n. l.) v oblasti Loutry, což není divu, jsou tam teplé prameny. V předhelénské době obývali ostrov Kariové, údajně snad poddaní Mínojců (ti jsou z Kréty, pamatujete, král Mínos, trable s Daidalem, s býkem, bludištěm a tak). V antické době byl Kythnos členem Délského spolku a do slavné bitvy u Salamíny vyslal dvě lodě. Pocházel odtud také malíř Thimantes, označovaný jako první impresionista; pro představu, žil 416-376 př. n. l., takže opravdový impresionistický buditel. Tehdy se také ostrov nazýval Ofiousa nebo Thiramnia.
Za Byzance a ve středověku se ostrov nazýval Thermia (podle horkých pramenů v Loutře) nebo také Fremia, jak ho nazývali Frankové. V těchto dobách, kolem 5.-7. století našeho letopočtu, vládl ostrovu hrad Kastro Orias – Hrad krásné panny. V době největšího rozkvětu se v něm nalézalo na 100 staveb a asi +/- 500 obyvatel. Tuhle idylu ukončil roku 1537 Barbarossa, který v čele turecké posádky hrad vyplenil. Ti, kdo přežili, založili novou vesnici, dnes hlavní město, Chóra. Mimochodem – tohoto Barbarossu nezaměňovat s německým císařem Barbarossou, který vedl roku 1190 třetí křížovou výpravu a utopil se na ní. Řecký Barbarossa žil o 350 let později. Ač národností Řek, měl pověst ukrutného tureckého válečníka a je mu připisováno vyplenění a vyvraždění mnoha obyvatel mnoha ostrovů. Až to vypadá, že Barbarossa je v Řecku odpovědný za kde co.
Kromě zbytků hradu najdete na ostrově dvě půvabné vesnice, Chóru a Dryopis. U té druhé jmenované navíc najdete jeskyni Katafaki a řadu větrných mlýnů, protože Meltemi, chápete.
Ostrov je kromě pramenů proslulý dobrým jídlem, místní sýr Kythneios tyros, med a fíky stojí za ochutnání. Na druhou stranu Rod Heikell říká, že víno je tu hrozné. Nicméně určitě ho ochutnejte, ať si uděláte názor sami. A když už u toho budete, dejte si i nápoj Reklamata, což je horký roztok Tsibouri se skořicí, hřebíčkem a medem.
Zátoka Kolona
První zátokou, která vás na Kythnosu přivítá, je písečná dvojzátoka Kolona-Fikiadha. Kolona je zakončená písečnou pláží, lavicí, která je spojovacím článkem se zátokou Fikiadha. Jde o malebné místo, často navštěvované loděmi a často foceno fotografy. A je to tam opravdu pěkné. Kotvit můžete kdekoliv na odpovídající hloubce, dno je písečné, kotva drží skvěle. Za Meltemi foukají silné poryvy ze severovýchodu, nicméně díky dobrému dnu jdou v pohodě ustát. Místní zajímavostí jsou horké prameny u pláže v severní části zátoky – viz mapka.
Zátoka Fikiadha
Z druhé strany Kolony leží zátoka Fikiadha. Platí pro ni totéž, co pro zátoku Kolona, jen na východní straně pozor na útesy a kameny. Kotva zde drží dobře, za Meltemi počítejte s poryvy.
Koupání na písečné kose je moc fajn, ovšem slunce umí písek rozpálit natolik, že sotva přeběhnete z jedné strany na druhou!
Zátoka Apokriosis
Písečná zátoka stejného charakteru jako dvě předchozí. Často se zde kotví s lanem na břeh, ale není to pravidlo. Za Meltemi silné poryvy, jinak krytí dobré, držení kotvy také. Mobilní signál střídavě dobrý a střídavě žádný. Apokriosis je většinou záchranná volba, když je v Koloně a Fikiadhe plno.
Video ze zátoky Apokriosis najdete na konci článku.
Zátoka Episkopis
Hezká zátoka poskytující velmi dobré krytí za Meltemi. Dá se dobře využít, když je v Mérice hodně lodí a nevejdete se do Kolony.
Mérikha
Malé rybářské, kdysi tiché, nyní rušné turistické městečko s molem, na kterém najdete vodu a elektřinu. Já ještě pamatuji Mérikhu jako klidné a tiché místo, nicméně, co bylo zprovozněné molo pro lodě, je tu dost nacpáno. Zejména za klidného počasí leží Mérikha v dosahu motorových člunů vyplouvajících ze Sarónského zálivu, a tak jich tu dost najdete.
Za Meltemi poskytuje stání na mole dobré krytí, nicméně vlní to tu od projíždějících člunů a vodních taxi. Alternativně se dá stát v zátoce na kotvě.
Na břehu jsou obchody, hotýlky a taverny – z nichž některé mají stoly přímo na pláži. Večeře v zapadajícím slunci je pak moc pěkným zážitkem.
Pozor! Poznámka dle admiralitních map: Fouká-li silný SZ vítr přímo do Mérikhy, 8Bf, zvedne až dvoumetrové vlny!
Zátoka Flamboriou
Hezká a docela velká zátoka ležící na jih od Mérikhy. V jejím vrcholu jsou dvě písečné pláže, což značí jednak, že dno je písek kombinovaný s pruhy trávy a jednak, že zde může být živo od turistů. Na Meltemi je zátoka krytá velmi dobře, počítejte ale s poryvy. Zároveň je tahle zátoka otevřená na západ, takže do ní umí pronikat swell, ať už generovaný vzdáleným větrem nebo lodní dopravou. Malebný kostelík dokresluje atmosféru.
Zátoka Ag. Dimitrious
Budete-li pokračovat od Flamboriou směrem na jih, doplujete k o něco menší zátoce Agius Dimitrious (Svatý Dimitrij). Cestou budete míjet řadu malých zátok zakouslých do ostrova disponujících malou či větší plážičkou. Já je zde nepopisuji, protože jsem v nich nestál, ale za klidného počasí lákají k průzkumu. Pokud se rozhodnete se na ně podívat, jsou vašimi nepřáteli kameny ukryté pod vodou, hloubka, rychlost vaší lodě a vlastní zbrklost. Tak opatrně!
Svatý Dimitrios je písečná zátoka s pruhy trávy. Kotva drží dobře a i krytí na Meltemi je odpovídající. Na břehu je pláž, kostel sv. Dimitrios a taverna.
Zátoka Gaidouromantra
Malá, ale sympatická zátoka ležící na jihovýchodním pobřeží ostrova, v jeho jižní části. Vzhledem k téměř severo-jižní orientaci je celkem dobře krytá na Meltemi, užijete si ale swelu, který bude do zátoky dorážet z otevřeného moře. Čím severněji budete stát, tím to bude lepší, ale pozor na hloubky. Dno je písek/tráva.
Zátoka Skylos
Rodnou sestrou zátoky Gaidouromantra je zátoka Skylos ležící o něco severněji. Na severní větry tak nějak krytá, ovšem vlní to zde. Dno je stejné – písek s trávou.
Zátoka Agios Nikolaos
A do třetice velmi podobná zátoka ležící o kousek dál na sever. Je z této trojice nejmenší a platí o ní totéž, co o minulých dvou. Agios Nikolaos je také nejvíce otevřená na moře a na vlny a za Meltemi to v ní není vůbec dobré.
Zátoka Kanála
Velká zátoka na jihovýchodním pobřeží ostrova. Za Meltemi poskytuje nevýrazné krytí, vlny do ní půjdou slušně. Za klidu ovšem stojí za návštěvu, už kvůli klášteru Panagia Kanala (svaté Panny z Kanálu) nebo kvůli tavernám na břehu.
Zdejší kostel byl postaven roku 1869 na památku nálezu ikony Panny Marie v úzkém kanálu mezi ostrovem Kythnos a Serifos. (Přesněji – kostel byl založen na přestavbě kostela původního v roce 1869; kdy ale byla ikona vlastně nalezena, není jasné). Ikonu (obraz) nalezli rybáři, kteří v tomto místě lovili ryby. Podle legendy jim štěstí přálo a nalovili spoustu ryb a když už chtěli plout zpátky, objevilo se světlo, které je dovedlo k plovoucí ikoně Panny Marie. Když se vrátili domů a vyprávěli příběh sousedům, rozhodli se všichni, že na památku události postaví ikoně kostel, a nazvou jej kostel Panny Marie z Kanálu. Což se stalo a ikona je v kostele uložená dodnes. Zároveň je kostel v zátoce Kanála jedním z nejvýraznějších poutních míst v Řecku a každého 15. srpna se na ostrově scházejí poutníci k náboženskému festivalu, který mimo jiné zahrnuje i procesí a rekonstrukci objevení ikony Panny Marie.
Samotná ikona stojí za zhlédnutí, podle legendy je dílem sv. apoštola Lukáše, ve skutečnosti je však pravděpodobně dílem Emmanuela Skordilise a pochází z roku 1575. Na ikonu je to překvapivě velký obraz – měří jeden metr na výšku a osmdesát centimetrů na šířku. A pokud tudy nepoplujete zrovna v srpnu, nezoufejte, další oslava Panny Marie z Kanálu se zde koná 8. září.
Zátoka Kalo Livádhi
Zátoka kousek na sever od Kanála. Ze severní strany je krytá útesem, ale příliš velkou ochranu proti vlnám neposkytuje. Zátoka je fajn na oběd, na noc bych se poohlédl po něčem jistějším. Dno je písek/tráva, jak je prostě v kraji zvykem.
Agios Stefanos
,,Souzátočí” Agios Stefano (Svatý Štěpán) tvoří čtyři zátoky velmi dobře kryté na severní větry. A že takových je na východních pobřeží Kykládských ostrovů opravdu jako šafránu. Jsou to: Vasiliko, Ag. Ioánis, Ag. Stefanos a Lousa. Tři severnější poskytují velmi dobré krytí jak na severní větry, tak na vlny. Jižnější Lousa je již více otevřená a bude v ní často swell. Všechny tyhle zátoky jsou moc malebné, jen mi na mapě přijdou větší, než ve skutečnosti jsou.
Samotné místo je velmi klidné, nejradši stojíme v Ioanis, těsně pod kostelíkem. Dno je písek, kotva drží dobře. Místa není moc, je-li tu víc lodí, je třeba být opatrný, aby vás vítr nesnesl někam na mělčinu. Na břehu není nic kromě vegetace a pár staveb, takže je tu klid.
Nejvíce ,,civilizace” naopak najdete v Agios Stefanos, kde jsou lidská obydlí a nějaká ta taverna. Jak jsme vypozorovali, většina lodí směřuje sem, nicméně pozor, v zátoce je na dně hlavně tráva, písku pomálu, tak opatrně při kotvení.
V pravé části, východní, je ve vrcholu zátoky značený vrak, označený jako dive spot. Nicméně námořní mapy ho tvrdošíjně uvádějí jako nebezpečný. Tak opatrně.
Zátoky svatého Štěpána jsou mystickým kouskem země. Považuji je za pravou esenci Kykládských ostrovů – směs architektury, prázdného prostoru, okolních svahů, typické vegetace… to vše dělá z těchto zátok místo, které stojí za návštěvu. Okolní kopce jsou navíc lemované pravoslavnými kostely, z nichž jeden skrývá i ikonu Panny Marie z Athén, která zde byla ukrytá před tureckými nájezdníky. Ovšem který kostel to je, to se nám nepovedlo zjistit.
Pozor útes
Nicméně jedna zrada tu přece jen je. Mezi Loanis a Stephanos se nachází velmi nebezpečný útes, který je těsně pod hladinou a varuje před ním jen světlá voda a pak označení na mapě. Nečekejte nějaké značení na vodě. Tady samozřejmě nic takového jako kardinály nebo snad izolované nebezpečí nenajdete. Tak pozor! Hlavně v noci ten útes není vůbec vidět a v šikmém slunci také ne!
Loutra
Největší přístav na téhle straně ostrova s marinou, která je velmi dobře krytá. Samotná marina se neliší od řeckých na jiných místech. Stojí se zde kotva-molo, pozor na hloubky, i když mapy hovoří o čtyřech pohodlných metrech. Kapacita mariny je 25 lodí a bývá často obsazená. Když se do ní nevejdete, dá se stát z vnější strany vlnolamu, ovšem bude to tu houpat.
V marině jsou voda, elektřina, sprchy údajně v nedaleké taverně, naftu vozí minicisterna. V městečku obchody, taverny. Telefon na správce přístavu 22810 31666
Alternativně se dá stát také v blízké zátoce Irii na jihovýchod od Loutri. Je to tu docela úzké, takže se stojí kotva břeh a najdete tu nejen plachetnice, ale i velké motoráky.
Loutra znamená řecky lázně a tohle místo bylo velmi oblíbené už ve starověku. Najdete tady dva horké prameny, jeden má asi 38 °C a druhý 51 °C. Nemusíte kvůli nim přímo do lázní, oba vyvěrají v jihovýchodním rohu pláže do moře, takže se sem dá zaskočit se vykoupat.
VIDEO
Zátoka Apokrisios
Napsat komentář