Kea je první kykládský ostrov, kolem kterého plujete, ať už vyrážíte z Athén nebo z Lavria (pokud tedy zrovna neplujete ze Severních Sporád východně od Euboie). Vzhledem k tomu, že je hned první, je často opomíjený a jachtaři jej moc neznají. Přesto se vám může hodit pár kotvišť, které si popíšeme.
Historie ostrova Kea
Ostrov Kea byl osídlen už v neolitu (mladší doba kamenná), a to v oblasti kolem zátoky Nikolaos. Ona má totiž tvar zaručující krytí na severní větry, což je na severním pobřeží Kykládských ostrovů vzácnost a evidentně tuto vlastnost oceňovali už pravěcí zemědělci. Zátoku oceňovali i Mínojci – jejich sídliště se našlo tamtéž. Konec Mínojské civilizace na Kee spadá do období výbuchu sopky Thíra (Santorini), která zahubila celou mínojskou civilizaci na Krétě. Za starého Řecka ostrov vzkvétal, ve válkách proti Peršanům přispěchal na pomoc ostatním Řekům jako první (také to měl nedaleko) a byl vždy loajálním spojencem Athéňanům. Zajímavá věc – měli tu takový zvyk, že komu bylo přes 70 let a nemohl pracovat, spáchal sebevraždu vypitím bolehlavu. Prý to byl důsledek obléhání, kdy se starší obětovali ve prospěch mladších bojovníků.
Ve středověku význam ostrova upadal, často jej obývali piráti. Ve století páry zde byl uhelný sklad pro lodní parní stroje – viz Uhelná zátoka dále. Zajímavostí je, že ve vnitrozemí ostrova stále rostou duby, které za starého Řecka činili většinu porostu ostrova, než je potřeba dřeva zlikvidovala. Tak je možné si udělat představu, jak to na ostrově vypadalo dříve.
Zajímavosti
Málokdo ví, že několik námořních mil severozápadně od zálivu Nikolaos leží na dně v devadesáti metrech sesterská loď Titaniku – HMHS Britannic. Britannic se tu potopil 21. listopadu 1916 poté, co najel na minu (pravděpodobně, některé zdroje uvádějí torpédo). Byl zrovna na plavbě mezi Galipoli a Londýnem a převážel několik tisíc raněných z nešťastné galipolské operace. Díky dobrému počasí a blízkosti řeckých rybářů bylo obětí relativně málo – 30 utonulých.
Funfact. Na palubě Britannicu byla zdravotní sestra Violet Jessopová, která pár let před tím přežila ztroskotání Titaniku. A nastojte, když se v roce 1911 srážkou těžce poškodila třetí sesterská loď Titanicu a Britannicu, Olympic, byla na jeho palubě také. Všechny tři lodní katastrofy ve zdraví přežila.
Pokud se budete chtít po ostrově trochu porozhlédnout, je nejlepší si půjčit skútr v Korrisii a udělat si výlet. Jih ostrova je prakticky neobývaný, a tak je to výlet pravou samotou.
Zátoka Nikolaos
Velká rozvětvená zátoka rozdělená na severní část – Vourkari (skládající se ze samotné Vourkari ve východní části a z Uhelné zátoky v severní části) a jižní část – Livádhi, což je zátoka u městečka Korissia. Když jsme do Vourkari připluli poprvé, překvapilo mě, že ve skutečnosti vypadá menší než na mapě (není to ale tak hrozné). Za Meltemi poskytuje velmi dobré krytí, ale kopec, za kterým je zátoka ukrytá, není vysoký a Meltemi jej přefoukne jako nic. Takže sice máte pokoj od vln, ale větrných poryvů si užijete do sytosti. Za silného SV větru je tedy stání u mola ve Vourkari trochu problematické, protože poryvy jdou přímo do přídě. Stejně tak v jižní části foukají severní větry přímo na břeh, takže stání na kotvě může být nebezpečné.
Zátoka Vourkari
Zátoka v severovýchodní části zálivu s městským molem. Stání u mola je možné kotva – břeh, pozor však, hloubka je místy velmi malá, hlavně ze západní strany, tak ať si nedrbnete kormidlem! Lze také stát na kotvě před pláží, na hloubce 8-12 metrů, kotva drží slušně.
Pozor – za Meltemi jdou ostré poryvy přímo na molo do přídě! Tak opatrně!
Na mole jsou voda, elektřina, na břehu pak minimarket a restaurace.
Uhelná zátoka
Na severní straně zálivu se nachází Uhelná zátoka, pojmenovaná po zbytcích uhelných skladů, které leží na břehu. Je velmi dobře krytá, s výhradou již zmíněných poryvů a disponuje písečno bahenním dnem, takže kotva tam drží skvěle. Na mapě je pak vyznačený podmořský kabel, který jsme ale nenašli. Vytrvalým freedivingem jsme ale na místě kabelu našli starý, těžký a opravdu velký řetěz. Pokud byste ho chytili kotvou, není šance, že byste ho vrátkem zvedli. Tak dejte pozor. Na kotvení je to klidná zátoka a pokud zrovna nefuní jako blázen, je v ní hezké kotvení.
Vourkari v pozadí. V popředí Uhelná zátoka
Zátoka Livádhi (Korissia)
Jižní zátoka s možností jak stání u mola (kotva – molo), tak kotvení v jižní části zátoky. Dno je písek s bahnem, nicméně místy nedrží kotva úplně dobře, a tak je třeba věnovat kotvení náležitou pozornost. Na mole jsou voda, elektřina, k velkému molu zajíždí trajekt. Tohle všechno je ale na nic, protože na mole se může přistát jen ,,s povolením port authority”, což znamená, že vás nemilosrdně vyhodí. A to nejen od mola, ale možná i ze zátoky, kde byste stáli na kotvě. V roce 2024 v červnu vyhazovali snaživě, a to i opravdu velké a drahé lodě. Takže stání u Korissii je k datu 2024 nemožné.
Korissia pohledem na jih od Uhelné zátoky
Zátoky Xila, Marabeli, Kalamitsi, Kalogiros, Vroskopos
Na západním pobřeží Key, mezi zátokou Nikolaos a zátokou Pisa (kterou najdete dále), je několik velmi podobných zátok. Nejsou moc velké, ale na polední přestávku a za klidu i na noc mohou být fajn. Obecně mají všechny písečné dno s pruhy trávy, takže pokud se trefíte kotvou do písku, neměli byste mít problém. Za Meltemi jsou kryté dobře, očekávejte však poryvy z kopců a od moře swell.
V čele zátok jsou větší či menší písečné pláže, takže je možné si užít i průzračnou vodu na pláži. Jak říkám, nejsou největší a výběr je na každém skipperovi. U zátoky Vroskopos dejte pozor při vjezdu, na severní straně jsou útesy.
Zátoka Pisa
Zátoka Pisa
Malá zátoka na západním pobřeží ostrova Kea. Poskytuje velmi dobré krytí při Meltemi, nicméně občas do ní proniká nepříjemný swell. Na břehu je několik taveren a kousek dál do vnitrozemí najdete ruiny starého antického města Piessa, které zde stálo pravděpodobně z důvodu, že se v čele zátoky nachází voda – jak je ostatně vidět na docela ,,nekykládské” vegetaci, která tam roste.
Stáli jsme tu na kotvě, dno je písek, kotva držela dobře.
Na břehu najdete restaurace, minimarket a pár dalších obchodů. Taktéž i dále do vnitrozemí, kam je hezká procházka, najdete civilizaci, i díky té zelené zmiňované vegetaci. Nicméně jedna zajímavost je zcela neřecká. Okolní apartmány obsazují hlavně západní turisté, zejména z Velké Británie. Takže v exponovanějších místech, jako třeba u pláže, jsou restaurace čistě turistické. Obsluha mluví velmi dobře anglicky, často není ani řecká. A i když jídlo řecké je, nečekejte úplně ,,řecký zážitek”. Tradiční Řecko leží jinde… ale to je obecně případ celých Kyklád. Jsou živé hlavně z turistického ruchu a je to na nich znát.
Zátoka Kondouros (Kavia)
,,Tříhlavá” zátoka ležící v jižní polovině západního pobřeží Key. Stát se dá ve všech jejích třech částech, nicméně na západní straně drží kotva o něco hůře než na straně východní. Dno je písek, občas kameny, sem tam i tráva. Zátoka je krytá na Meltemi, nicméně do ní umí pronikat nepříjemný swell a samozřejmě větrné poryvy z kopců, to je tady standard.
Na břehu jsou hotelové komplexy, některé nedostavěné, na západním mysu jsou stavby ,,mlýnového” typu. Na vodě jsou umístěny velké žluté bóje, které vyznačují vodní sporty – setkáte se tu s vodním lyžováním, skútry atp. Obecně mělo jít o hodně turistické místo, ale spousta staveb na břehu je nedokončených nebo prázdných. Evidentně byly velké plány… ovšem co není, může být.
Pozor, útes
Zátoka Kondouros ovšem ukrývá jednu zradu, což jsme zjistili při naší kykládské plavbě v roce 2023. Je to útes u pobřeží, a ať už plujete od pevniny, nebo se naopak vracíte domů směrem k pevnině, budete ho míjet velmi těsně. A je blbě vidět nejen ve vodě, skrytý těsně pod hladinou, ale i na elektronické mapě Navionics. Pokud máte mapy Navionics v režimu SonarChart™, útes se na mapě jeví velmi, ale opravdu velmi nezřetelně. Dovedu si představit, že člověk ráno poslední den na moři zvedne kotvu a hned za ústím zátoky nastaví na autopilotu kurs do mariny Lavrio a začne se kochat s kafem v ruce. Útes varuje bleděmodrou barvou, ale pokud člověk nedává pozor a nemá polarizační brýle, může být pozdě. Také jsou u něj dvě malé žluté bóje (potápěčské?), nicméně jsou trochu mimo a jsou docela malé, takže z dálky nejsou vidět.
My jsme k němu ze zátoky Pisa připluli docela blízko – naštěstí si ho Skipřenka včas všimla. Ale na těch mapách je vidět opravdu blbě, tak dávejte pozor, ať tady neztroskotáte. Nebyli byste první.
Kolesový parník Patris
V únoru roku 1868 vyplul z Pirea luxusní kolesový parník Patris, dříve zvaný Otho, patřící Hellenic Steamship Company. Parník byl postaven v Anglii a původně brázdil vody Temže. Nebyl to žádný drobeček, výtlak 650 tun a 270 stop na vodorysce. Po pár letech služby na Temži přeplul do Řecka, kde mimo jiné vozil pasažéry na trase Pireaus – Syros. Tak tomu bylo i onoho únorového dne roku 1868, kdy Patris vezl na 500 cestujících těšících se z plavby klidným Egejským mořem. I přes ten klid však kapitán přehlédl útes u zátoky Koundouros a loď na něj narazila. Moře bylo naštěstí klidné a i díky blízkosti pobřeží se havárie obešla beze ztrát na životech. Parník Patris se však rozlomil a zmizel pod vodou. Jeho vrak byl nalezen až po dlouhých 138 letech a dnes je z něj jedna z nejhezčích potápěčských vrakových lokalit. Leží v hloubce od 28 do 50 metrů a je stále velmi zachovalý, včetně velkého pohonného kolesa, které ční k hladině.
Obrázky z článku https://krasajachtingu.cz/zrada-u-zatoky-kondouros/
Video: https://youtu.be/_OuSdIwNwFc
Zátoka Polais (Poles)
Malebná, téměř dvojitá zátoka, rozdělená malým mysem uprostřed. Naproti mysu leží malý ostrůvek Nisaki. I když neleží přímo u pobřeží, není dobrý nápad proplouvat mezi ním a mysem. Jsou tam kameny a opravdu málo vody!
Zátoka disponuje dvěma písečnými plážemi, což značí, že i na dně bude písek. Opravdu tam je, ale střídá se s trávou a sem tam kamenem, je tedy třeba kotvit s patřičnou pozorností. Lépe se stojí v severovýchodní části, kde se dá stát i systémem kotva-břeh.
Na břehu najdete pozůstatky antického města Karáthia, zejména malý amfiteátr, podobný tomu malému u zátoky Vlassis u Epidhauru (Sarónský záliv). Na kopci leží zbytky antické chóry. Nad skalnatou částí zátoky se pak tyčí zbytky Apollónova chrámu a nad východní částí zátoky ruiny osídlení.
Zátoka jako taková je volně otevřená z jihu a hodně otevřená na východ, což znamená, že bude za Meltemi a jiných severních a severovýchodních větrů velmi nepohodlná, protože do ní bude pronikat silné vlnění (swell). Při větrech z jihu je pak naprosto nepoužitelná. Její návštěva stojí za to, ale vyplatí se počkat na klidné počasí, kdy nebude ani vítr a ani vlny.
Zátoka Spáthi (Khalidhoniki)
Zátoka Spáthi, pojmenovaná podle zdejšího mysu (Rod Heikel o ní ovšem píše jako o Khalidhoniki), je malá, relativně dobře krytá zátoka na SV pobřeží Key. Pokud není Meltemi moc silný, dá se zde dobře stát, ale vln si užijete i tak. Nejlépe stát co nejseverněji, ale pozor na hloubky. Na dně je písek kombinovaný s trávou. Ze zátoky se dá krásnou procházkou dojít až ke kostelu Panagia Kastriany, který trůní nad vodou na severovýchodním mysu Key a pohled z něj rozhodně stojí za to.
Na celém východním pobřeží Key se nacházejí malé zátoky, vyhlodané mořem, často s písečnou pláží, které zvou alespoň k polední zastávce na oběd. Buďte ale opatrní, v blízkosti pobřeží bývají často balvany a útesy (platí to pro celé Kyklády) a mapy zde nemusejí být (a nejsou) spolehlivé. Navionics v klasickém zobrazení neposkytují prakticky žádné informace o hloubkách a pokud si je přepnete do sonarového zobrazení, může být zobrazení nepřehledné a tečkované obstruction se dají snadno přehlédnout. A navíc, ani sonarové zobrazení nemusí být spolehlivé. Když už byste se rozhodli je prozkoumávat, mějte oči otevřené a zdravá skepse je zcela na místě. Dno je v těchto místech nezmapované a nevypočitatelné. Některé ty zátoky vypadají za klidu lákavě, ale může to být past. Také pozor na vítr a vlny. Celá oblast je silně návětrná většinu sezony a vítr stání v zátokách na východním pobřeží spolehlivě znemožní.
Zátoka Orgias
Přesně na severu Key leží téměř dokonalá zátoka – Orgias. Tedy byla by bývala dokonalá, kdyby byla otočená opačně, než je. Takhle má sice skvělý tvar, ale je zcela otevřená severním větrům, což z ní po většinu sezony činí obtížně dostupný cíl. Nicméně za klidu je to cíl jachtaři docela oblíbený. V čele zátoky je písečná pláž s vybójkovaným prostorem pro plavce. Kotví se tak na 5-7 metrech, dno je písek a pruhy trávy, kotva drží dobře. Jen je třeba hodit kotvu na písek a ne na trávu.
Pozor na útes u východní části hrdla zátoky, leží hned z kraje. Navionics ho uvádějí jako pětimetrovou linii s modrou plochou nápisem ,,rocks” a ani sonarové zobrazení není moc varovné. Zmiňuje se ale o něm Heikell a na leteckých fotkách na Google mapách je ta potvora velmi dobře rozeznatelná.
Jak jsem říkal, fajn zátoka, jen otevřená na sever. Ale když utichne Meltemi a zavanou jižní větry, jako když ji najdete.
VIDEO
Napsat komentář