Mýtický je vznik ostrova Aegina připisován záletům mocného boha Dia, který se, jako ostatně často, zamiloval do Aeginy, dcery říčního boha Asopose. Aby krásná Aegina nebyla Héře tak na očích, uklidil ji Zeus na ostrov Oinone, který se tak stal Aeginou. Z tohoto spojení se narodil Aiakos, jehož vnukem se daleko později stal Achilles. Zeus byl prostě záletný a plodný.
Archeologické vykopávky nalezly na Aegině osídlení sahající před dobu bronzovou až k neolitu, jedná se tedy o velmi starobylé lidské sídliště. Aegina byla důležitým místem již v mykénských dobách a do Tróje poslala 80 lodí. Největšího rozkvětu se Aegina dočkala v sedmém a šestém století před Kristem, kdy pilně zakládala obchodní osady a to i v Černém moři a dokonce i v Egyptě, proti proudu Nilu. V té době razila i vlastní mince (s obrázkem želvy). Společenství dokázalo položit i základy soudnictví a dokonce i zdravotní péče. Stala se tak vedoucí silou egejské oblasti a významnou silou celého Řecka.
Něco takového se ovšem nelíbilo Athéňanům, jejichž metropole, Athény s přístavem Pireus, leží jen 15 námořních mil daleko od Aeginy. Věci došly tak daleko, že se Aegiňané zdráhali připojit k řecké flotile před bitvou u Salamíny. Nakonec tam poslali asi 30 lodí, které bojovaly nejstatečněji ze všech, ale to váhání před bitvou Athény Aegině nikdy neodpustily.
Po zažehnání perského nebezpečí došlo k dalším třenicím a potyčkám a dokonce sám Perikles volal po zničení toho ,,bolestného místa v očích Pireů”, až nakonec roku 458 před Kristem Athény zaútočily a Aeginu dobyly. Rozvalily městské hradby, zničily flotilu a násilím donutily Aeginu se připojit k Délskému spolku. Během Peloponéské války se Aegina přidala na stranu Sparty, což byla pro Athéňany smrtelná zrada. Při první příležitosti se vylodili na ostrově a veškeré obyvatelstvo vyhnali. Rod Heikell k tomu ve svém průvodci uštěpačně dodává, že starověká demokracie holt nebyla zas až taková demokracie, jak ji dneska chápeme. Byla to demokracie železnou botou, respektive alespoň ,,pěkně tvrdým sandálem”.
Význam Aeginy od těch dob postupně upadal a úpadek trval až do 19. století, kdy se Aegina stala nakrátko hlavním městem Řecka.
Dnes jsou Athéňané rádi, že Aeginu mají, a mají tak kam utéct před horkem a smogem, které jejich hlavní město dusí velkou část roku.
Aegina Port
Přístav Aegina (vyslovuje se to egína) je srdcem ostrova jak z jachtařského, tak suchozemského pohledu. Jezdí sem několik trajektů, které poskytují dopravu nejen z Athén a zpátky, ale i dál směrem k Peloponésu. Přístav Aegina leží hned vedle původního osídlení, kde se dnes nachází muzeum a archeologické vykopávky, takže poslední sloup Afroditina chrámu je z dálky moc hezky vidět.
Přístav Aegina z dronu, pohled jihojihovýdním směrem
Připlutí
Ať již plujete z Athén, a budete se tedy blížit ze severu, nebo z jihu od Porosu, je nutné dávat pozor nejen na mělčiny, které obklopují ostrov Metopi, ale i na připlouvající a odplouvající velké trajektové lodě. Kromě Flying Dolphine všechny přistávají na vnějším molu systémem kotva-molo a moc nerady v poslední fázi přiblížení manévrují. Plachetnice vplouvající do přístavu musí jejich dráhu prakticky křižovat a tak se vyplatí nechat velkou loď odplout (připlout), než se jí tam motat.
Jak ve dne, tak zejména v noci, se orientujte podle červené bóje, označující jižní konec lokální mělčiny, nacházející se asi 300 m jihozápadně od vstupu do přístavu. Samotný vstup do bazénu pak střeží dva majáky, červený [F R 4M] a zelený [F G 4M], v noci svítící trvale (!). Blikající majáky jižně od nich značí vstup do soukromého jachtklubu Aegina.
Kromě majáků je snadné se ve dne orientovat podle kopulí pravoslavného kostelíku, který stojí na molu hned vedle červeného majáku.
Stání
Stát je možné na mole v severní části přístavu obvyklým systémem kotva-molo. Směrem k západu vody ubývá, v rohu pozor na kameny. Vody ubývá i směrem k východu a za policejním místem (žlutě vyznačené) je už stání dost rizikové, protože přístav má dno nepravidelně hloubené.
V jihozápadní části, hned vpravo za vstupem, lze stát bez problémů, stání na pontonových molech v jihovýchodní části jsou z velké části soukromá (stání zde také má místní jachtařská škola), nicméně je možné to zkusit. Oči na hloubkoměr!
Východní část přístavu je vyhrazena rybářským lodím a hlavně je zde zastávka Flying Dolphinu, který zde čas od času i nocuje. Malý přidružený bazének je plný rybářských lodiček a soukromých člunů – a stejně tam není moc vody.
Na molech jsou k dispozici voda i elektřina, dodávku nafty zajišťuje malá naftová cisterna – stačí na ni mávnout, až pojede kolem nebo si skočit k pokladnám trajektových lodí – cisterna občas stává hned za nimi.
Přístav je dobře krytý za Meltemi, při jižních a západních větrech to už taková sláva není a dovnitř pak umí vnikat nepříjemný swell. Kotva většinou drží velmi dobře, nepamatuji, že by nám to zde někdy ujelo, nicméně opatrnost je na místě.
Aeginský přístav, ač stejně jako městečko, moc hezký, má jednu nectnost. Je skoro pořád plný. Je blízko Athén, takže je první zastávkou charterových lodí při vyplouvání z Pirea, stejně jako poslední zastávkou na konci týdenního turnusu. Mají ho rády i soukromé lodě, stejně jako motorové jachty. Před deseti lety bylo možné najít v jedenáct dopoledne prázdné nábřeží, ale v posledních letech už ne. Často se zde stojí ve dvou řadách a získat místo znamená dlouhé desítky minut kroužit přístavem a čekat, jestli někdo neodjede.
Současně je Aegina oblíbeným místem turistů nejachtařů, hlavně řeckých, takže v létě tady na mole bývá patřičně veselo a hlučno až do rána.
Kotvení
Pokud je přístav plný, dá se stát jižně od něj na kotvě. Činí tak hlavně katamarány, které se k molu často nevejdou. Kotví se na 3-6 metrech, dno je většinou písek a drží dobře. Za Meltemi velmi dobré krytí. Při jižních a západních větrech je stání nevhodné, až nebezpečné.
Tajná rada: Pokud bude špatné počasí a bude pozdě a tma a vy nebudete vědět, kudy kam, vyvažte se na místě trajektového stání Flying Dolphinu. Po osmé hodině večer by už žádný Delfín neměl připlout (pokud tu tedy nenocuje, nepravidelně to dělávají). A když vyplujete kolem šesté hodiny ráno, neměli byste mít problém. Pokud je na moři skutečně hnusně, bude vás Port Police tolerovat – koneckonců jsou to také námořníci. Jen se je nesnažte přečůrat – to Řekové nesnášejí a vzhledem k tomu, že sami umí být také pěkně mazaní, snahy o vyčůranost poznají hned. Ale tohle platí vlastně v celém Řecku.
Vybavenost
Voda, elektřina na mole na čip. Naftu zajišťuje minicisterna.
Jak v první řadě, tak v dalších řadách najdete spoustu taveren a obchůdků vměstnaných do typických úzkých uliček. Dvě samoobsluhy najdete v druhé řadě, stejně jako obchody s jachtařskými potřebami, lékárnu atp. Ráno denně otevírá rybí trh. Zapůjčení skútru, čtyřkolky nebo auta bez problémů možné. Několik bank přímo na nábřeží, nejméně 3 bankomaty, uvnitř města další. Archeologické muzeum v pěším dosahu – 4 minuty od trajektového stání na sever. Jezdí zde i autobusová linka směřující na druhý konec ostrova k chrámu Afaia.
Port Authority je přímo u mola v první řadě, hned u vyznačeného stání.
Servis lodí: Kanonis Boatyard, Jordan Kanonis: 0030 694 4952242
Souvala
Souvala – jediné vhodné místo k stání ukazuje bílá šipka
Malý přístav přibližně v polovině severního pobřeží. Nemám s ním osobní zkušenost, jen sem jezdíme občas na jídlo, když jsme v boatyardu a pracujeme na lodi. Osobně ho považuji za nouzovku, když nebude jiná možnost. Stání je možné zádí k vlnolamu (z jihu). Udávaná hloubka je 2-3 metry, čím dál po mole, tím méně vody, takže velký pozor! Na molo v jižní části zajíždí malý trajekt, vody je tam ale pro plachetnici málo.
Stát se dá také na kotvě jihovýchodně od zeleného majáku, ale pozor, blíže u břehu jsou skály a je to velmi otevřené, takže stání je možné pouze za klidu. Osobně si myslím, že jsou na Aegině hezčí místa ke stání.
Perdika
Nově udělané molo v Perdice
Jihojihozápadně od přístavu Aegina leží malé a malebné rybářské městečko Perdika. Jeho přístav je malý a tak je často plný. Místo je oblíbeným cílem nejen jachtařů, ale i suchozemských výletníků z Aeginy města.
Připlutí
Ústí zátoky, ve které Perdika leží, téměř kryje masivní skála – ostrov Moni, takže se Perdika hledá velmi dobře. Nicméně spatříte ji teprve tehdy, až budete v ústí zátoky.
Stání
Stání je možné klasicky kotva – molo na nově zbudovaných molech, které kotvící možnosti v Perdice silně vylepšily. Je tam trochu méně místa, Perdika je prostě malý přístav, a tak je zaplouvání blíže ke břehu trochu náročnější. Ale v normě.
Na molech je voda, eletkřina, poplatky chodí vybírat chlapík nebo paní. Naftu dováží minicisterna. Na dně býval binec, takže pokud ho při stavbě nových mol neuklidili, zaseklá kotva by vás neměla překvapit.
V okolí mol je spousta taveren a malých obchůdků. Perdika je oblíbená a tak jsou tu často lodě.
Nové molo v Perdice
Órmos Marathonas – Perdika sever
Je-li Perdika plná a nemáte, kde kotvit jinde, nebo foukají jižní větry, vezmete možná zavděk velkou zátokou severně od městečka Perdika. Kotvení je možné v jihovýchodní části nebo v severovýchodní části. V obou případech pozor na hloubky. Dno je bahno s pískem a kotva drží velmi dobře. Zátoka je dobře krytá na jižní větry, a docela dobře i při Meltemi, což z ní činí záchranný bod číslo jedna v oblasti. Na břehu je dokonce několik taveren.
Akra Pirgos – Ormos Klima
Nejjižnějším mysem ostrova Aegina je mys Pirgos a k němu přiléhá populární malebná zátoka s písečnou pláží, zátoka Klima (často se jí říká také Pirgos).
Připlutí
Jak z východu, tak západu je zátoka viditelná až na poslední chvíli, takže GPS je tady velkým pomocníkem. Jakmile ji ale uvidíte, poznáte ji snadno – už jen kvůli stěžňům kotvících lodí.
Kotvení
Zátoka je velmi populární a často plná. Stojí se na písečném dně, které ale ve vnější části zátoky rychle padá do hloubky, takže pokud se nevejdete co nejblíže k pláži, budete stát klidně na padesáti metrech řetězu. Pláž je chráněna řetězem bójek a za ně lodě už nesmí (viděl jsem ovšem i borce, co to ignorovali). Zátoka je oblíbená hlavně proto, že je v téhle části nejlépe krytá nejen na převládající větry, ale i vlny, které generuje Meltemi a které podél jižního pobřeží Aeginy umí doputovat až sem. Za jižních větrů je zátoka hodně houpavá a vůbec nevhodná, až nebezpečná.
Oblíbené je tu stání kotva – břeh, a to jak motoráky, tak plachetnicemi.
Zajímavosti
K téhle zátoce mám obojaký vztah. Zažil jsem tu krásné noci na kotvě, kdy jsme byli sami a zažil jsem tu hororové příběhy, když je zátoka plná lodí a motoráky kotvící kotva – břeh zašněrují dno příčně položenými řetězy a vy nevíte, kam hodit kotvu, aby nepřekřížila některý z nich. Zažil jsem tu rozmotávání řetězů, kdy příď lodě mlátila vytaženou kotvou vedle mé hlavy na metrových vlnách (byl jsem ve vodě s maskou a ploutvemi) a u kormidla byla totálně zelenáčská posádka, co nevěděla, co má dělat… ale to je dlouhá historka. Jestli se někdy sejdeme v taverně, rád vám ji povím (za jedno Ouzo 🙂 ).
Upozornění!
Pokud jste v zátoce Klima a od Methany, tedy ze západu a jihozápadu přichází bouřka, moc nečekejte a vyplujte. Tyhle bouřky umí být velmi prudké a past zdejšího návětrného břehu smrtící. Terka s naší lodí Gaia to tady v noci zažila. Díky zablokovanému řetězu na dně se jim nepovedlo včas odplout a museli bouři přečkat v zátoce pod motorem a za velmi úpěnlivých modliteb. Dobře to dopadlo, ale Gaia byla velmi blízko ztroskotání a dva členové posádky tenkrát hned další den odjeli domů.
V okolí mysu Pirgos je více zátok relativně vhodných na kotvení. Jsou uvedeny na mapě a vesměs podobného charakteru jako zátoka Klima. Platí tedy pro ně prakticky totéž, jen nejsou tak pěkné kryté.
Agia marina
Asi 1,5 nm jižně od mysu Tourlos (u kterého mimochodem leží historický vrak a je zde zakázáno potápění bez povolení, kotvení nebo rybaření, a který je nejvýchodnějším bodem ostrova Aegina), leží široká, relativně dobře krytá písečná zátoka – Agia marina, turistické letovisko východní Aeginy, nad níž se tyčí proslulá antická památka, chrám bohyně Afaia.
Připlutí
Ve dne nelze zátoku přehlédnout, je obklopena turistickým městečkem s hotely a penziony a v její jihozápadní části leží velká písečná pláž. Za tmy je možné se orientovat podle zeleného majáku, který stojí na molu [FL G 2s 3M]. Měl by blikat, ale nespoléhejte na to – v posledních verzích Navionics map je uveden jen jako zelené světlo.
Jinak je přiblížení bez problémů, jen je třeba neplout moc blízko břehům, kde jsou pod vodou kameny a útesy.
Kotvení
Kotvení je možné po celé zátoce, která je dost mělká až do velké vzdálenosti od břehu. V jihovýchodní části se stojí na 3-5 metrech, dno je písek a sem tam tráva. Pokud budete házet kotvu severněji, přidají se k písku a trávě i ploché kameny. Osobně nejraději stojím tak 100 až 150 metrů od trajektového mola vlevo od jeho prodloužené osy. Na levou stranu mola (v pohledu ke břehu) totiž pravidelně připlouvá trajekt a nekompromisně vyhoukává všechny, kdo mu stojí v cestě. Bývalo to naopak, zajížděl na pravou stranu, ale to je minulost. V letech 2020-2023 došlo k velkému rozšíření mola a tak je místo nejen pro trajekt, ale i pro značné množství plachetnic.
Nové molo
Nové molo v Agia marině, 2024
Nové betonové molo vytvořilo částečný vnitřní bazén, čímž vzniklo z vnitřní strany velké množství míst pro plachetnce. Stojí se zde kotva-molo, na dně je jemný písek, kotva drží velmi dobře. I když to vypadá divoce s hloubkami, je dostatek vody do značné vzdálenosti od mola – viz obrázek.
Stát je možné i z vnejšku – ale upřímně radím, nedělejte to. I když je tahle zátoka dobře krytá na severní větry, stejně do ní proniká značné vlnění, které zasahuje hlavně vnější část mola. Ale užijete si i na vnitřní straně. Tuhle zátoku považuju za nejhoupavější v celém Saronském zálivu, tak na to myslete.
V roce 2024 stále nebyly zapojený stojánky s vodou a elektřinou. Takže pozor – není zde voda! (A ani ta elektřina). Stání je ovšem zadarmo.
Nové molo v Agia marině
Pokud nechcete k molu, je možné stát na kotvě. Před stavbou nového mola to bylo možné na jihovýchodě směrem k pláží, ale dnešní trasa trajektu hodně zúžila manévrovací prostor, a tak se stojí na severo východ od mola, co jen zátoka dovolí. Jen pozor na hloubky a na kamenty u severovýchodního okraje zátoky.
Vybavenost
Na břehu je řada taveren a obchůdků, stejně jako samoobsluha. Pláž umí být v noci docela hlučná.
Chrám bohyně Afaia
Afaia chrám je perlou Aeginy. Jedná se o jednu z nejzachovalejších a hlavně nejstarších památek v oblasti. Je zasvěcený bohyni Afaia, bohyni z mykénských dob. Postaven byl kolem roku 490 před Kristem a dnes můžete kromě základů spatřit i 24 z jeho původních 32 dórských sloupů, které byly znovu vztyčeny v roce 1960. Cesta z Agia mariny vede pěšky do kopce (lesem!), na což někdy posádky žehrají, ale odměnou je jim nejen samotný chrám, ale i fantastický výhled na okolní moře a ostrovy. A také tam mají hrozně dobrou pistáciovou zmrzlinu! A vůbec je to mystické místo. Určitě doporučuji.
Pokud se vám snad nepovede z důvodu počasí v zátoce zakotvit, přeplujte do Aegina přístavu a odtud můžete jet se na chrám podívat autobusem nebo si půjčit skútr či čtyřkolku.
Zajímavost. Zajímavostí je, že Afaia chrám, athénský Partheon a Poseidonův chrám na Sounionu tvoří dokonalý rovnoramenný trojúhelník. Doteď není jasné, jestli je to náhoda a nebo genialita starověkých stavitelů. Přece jen sestavit přesný rovnoramenný trojúhelník s odvěsnami 28 námořních mil, to není jen tak.
Otevírací doba: denně 10:00 – 17:30, v zimních měsících může být omezeno.
Aeginské zajímavosti
Aegina je starobylé místo a pokud vás trochu zajímá historie, navštivte muzeum a místo původního osídlení z dob, kdy byla Aegina vůdčí silou oblasti. Na východním pobřeží Aeginy najdete jeden z nejstarších chrámů vůbec, chrám bohyně Afaiy, kam vás z přístavu zaveze autobus, nebo zapůjčený skútr či čtyřkolka. Vůbec projížďka po ostrově je moc fajn. Silnice překvapivě zachovalé a Řekové jsou ke skútristům velmi slušní. Myslím, že je to proto, že na skútru tu jezdí i babičky a není větší hanba pro Řeka, než porazit na skútru něčí starou matku nebo dokonce babičku!
Aegina je také ostrov pistáciových oříšků, takže se jich tu dá koupit opravdu spousta, včetně nejrůznějších dalších pokrmů z pistácií vyráběných. A nesmíte zapomenout ani na pistáciovou zmrzlinu, která je skvělá, jako ostatně zmrzliny v Řecku vůbec.
Jak se zmiňuje i Rod Heikell, o Aegině a obtížnosti přístupu k ní po moři, píše už Pausanias, autor prvního turistického průvodce Řeckem, který vyšel před více jak 2000 lety (2. stol. před Kristem). Podle Pausaniase je Aegina ,,nejhůře přístupný řecký ostrov, v jehož vodách leží velké množství skal a podmořských útesů”. Není to tak hrozné, nicméně opatrnost kapitánů je na místě. V antických dobách měla Aegina přístavy dva – komerční, který ležel na místě dnešního přístavu a tajný vojenský, který ležel severně od dnešního trajektového přístavu, přímo u muzea. Tenkrát byla obecně hladina níž a plavba do vojenského přístavu tak vedla mezi skalisky. Jen prověření jedinci mohli cestu mezi nimi znát. Koneckonců, koukněte se sami, zbytky historického vojenského přístavu jsou dodnes patrné.
Za svůj rozvoj v novověku vděčí Aegina osvobozeneckému boji za nezávislost, který Řecko vítězně vybojovalo na Osmanské říši roku 1827 a ustavilo Aeginu jako své hlavní město. I když to vydrželo jen do roku 1829, kdy bylo hlavním městem prohlášeno Navplio, stačila Aegina načrtnout svůj architektonický řád a postavit většinu hlavních budov, které najdete v přístavu doposud. (V jedné takové budově z téhle doby píšu právě tenhle text – je to během čekání na konec covid-19 samokarantény, kterou jsme tu absolvovali na začátku června 2020). Stejně tak do této slavné doby spadá i
Napsat komentář